Víno - náročný spolubydlící

Proč ne, o jeho pozitivních účincích se mluví celá staletí. Má-li si však tento ušlechtilý nápoj uchovat svou chuť, vůni a barvu, je třeba ho správně skladovat.

Magdaléna Krajmerová

Konstantní teplota, vyhovující vlhkost, přítmí a klid - to jsou čtyři základní podmínky, které potřebuje víno pro své uložení. Ale míst, jež tyto požadavky splňují, najdete v bytě málo. Vhodné bývají například spíže či kumbály. Pro toho, kdo má raději svou oblíbenou láhev při ruce v jídelně nebo obývacím pokoji, jsou určeny vinotéky. Tyto přístroje si postupně nacházejí místo i v českých domácnostech.

Teplota jako na hradě

Skladovat správným způsobem víno například v panelákovém bytě je bez příslušného zařízení prakticky nemožné. V místnostech je příliš světla a také teplota bývá mnohem vyšší, než se doporučuje jak k servírování, tak ke skladování. To platí i pro víno červené, které se konzumuje při pokojové teplotě (na uchovávání může být prostředí chladnější).

"Jenže ona pokojová teplota se vztahuje ke starým anglickým hradům, kde nebylo více než osmnáct stupňů Celsia," uvádí věc na pravou míru Jaroslav Holub, someliér společnosti Monarch. Doporučovaná teplota pro konzumaci se většinou pohybuje mezi šestnácti až osmnácti stupni. Přitom v tuzemsku se obytné místnosti zpravidla vytápějí na jednadvacet až třiadvacet stupňů, v kuchyni bývá od vaření ještě tepleji.

Úhledné přihrádky, kterými výrobci kuchyní nahrazují část skříněk, nebo stojany na víno umístěné vedle jídelního stolu jsou tak vhodné spíš k uchovávání minerálek. Navíc sem svítí slunce, které vínu také nesvědčí. Mnohem více mu vyhovuje přítmí.

Lépe na tom nejsou ani konzumenti bílého vína, kteří mají svou láhev položenou v chladničce. Tady se pohybují teploty od čtyř do osmi stupňů, zatímco bílé víno se obvykle pije při teplotě osm až dvanáct stupňů.

Milovníci bílých odrůd to však mají o něco jednodušší. Chladné víno lze nějakou dobu nechat dekantovat, tedy stát otevřené na kuchyňské lince, aby mohlo "dýchat". Teploměry, kterými si můžete ohlídat správnou teplotu nápoje, jsou k mání už za stokorunu.

Dekantace se doporučuje prakticky u všech vín bez ohledu na teplotu skladování. Vhodná doba se zpravidla pohybuje od dvaceti minut do dvou hodin a závisí na druhu a stáří nápoje.

Stále po ruce

Opravdoví fajnšmekři ale mohou dopřát vínu ideální podmínky v každém domě a bytě. Stále více firem totiž nabízí domácí vinotéky.

"Víno mám velmi rád, v bytě se však bez patřičného vybavení špatně skladuje. A také mi trochu vadilo, když jsem měl vychlazené třeba chardonnay a přitom jsem dostal chuť na nějaké jiné," říká podnikatel Slavoj Prokopec z Prahy, který si před několika týdny pořídil vlastní vinotéku. "Po prvotních potížích se zapojením, které musel odstranit až pracovník servisu, jsem nyní spokojen. V hale, kam jsem vinotéku umístil, teď mám stále připravených padesát až sedmdesát lahví. Z nich si vybírám podle chuti, nálady a příležitosti."

Vinotéky se dělí na dvě základní skupiny - klimatizované a temperované. V prvním případě se prostor zchladí na teplotu, kterou si nastavíte - dnes už většinou na elektronickém displeji s přesností na jeden stupeň Celsia. "Díky fyzikálním zákonům, kdy teplý vzduch stoupá nahoru a studený naopak klesá, se tak mohou teploty v jednom prostoru lišit," vysvětluje Miroslav Veselý ze společnosti Bosch domácí spotřebiče. "Nahoru je tak možné pokládat víno červené, dolů bílé a růžové." Rozdíl v teplotách se liší podle výrobců a velikosti. Zatímco někde je méně než jeden stupeň, jinde dosahuje až čtyř stupňů.

U temperovaných vinoték výrobci dosáhli toho, že v každé polici je jiná teplota. V horní části se zpravidla pohybuje mezi šestnácti až osmnácti stupni, dole v rozmezí pěti až sedmi stupňů Celsia. Dají se zde skladovat vína červená, růžové, bílá i šumivá.

Pokud se rozhodnete pro některý z těchto dvou druhů výrobků, přijdou vás ty nej-menší a nejlevnější na sedm tisíc korun. Velmi kvalitní pořídíte zhruba za třicet až padesát tisíc.

Speciálním typem vinoték, který zcela odpovídá profe-sionálním nárokům, jsou přístroje vícezónové. "Jak napovídá název, jsou rozdělené na několik částí, v nichž si lze individuálně volit teplotu v rozmezí od pěti do osmnácti stupňů s přesností na jeden stupeň," popisuje Pavel Fryš ze společnosti Mc Tree, která nabízí výrobky značky Liebherr. "Záleží na majiteli, jestli jednu zónu zvolí na dlouhodobější skladování vína, ve druhé nastaví teplotu doporučenou ke konzumaci bílého a ve třetí červeného vína. Anebo jestli celý prostor zaplní třeba svým oblíbeným červeným vínem."

Variabilita těchto přístrojů je velká, navíc není nutné dodržovat pravidlo, že nejteplejší zóna je nahoře, chladnější dole. Tady je to jedno. Komfortu však odpovídá i cena. Ta se pohybuje kolem sto tisíc.

Bez škodlivých vibrací

Vinotéky připomínají chladničky s prosklenými dvířky. Oba přístroje se však liší - vzhledem i konstrukcí.

Prosklené dveře vinoték jsou zpravidla tónované a opatřené filtrem proti UV záření, které vínu škodí. Police nebývají plastové, ale dřevěné. Vyrábějí se z tvrdých dřevin, například dubu, buku, třesně či teaku. Ty totiž odolají vlhkému prostředí lépe než měkké a nehrozí, že by po čase začaly hnít.

Police jsou v lepším případě výsuvné a na kolejnicích. Při výběru vína tak mohou láhve zůstat položené a netrpí otřesy, jako když je vytahujete "ručně" jednu po druhé.

Vinotéky na rozdíl od chladniček při zapínání a vypínání kompresoru nevibrují. Vínu by to nedělalo dobře. Součástí těchto přístrojů bývá uhlíkový filtr, který odstraňuje zápach ve vnitřním prostoru. U nejlepších modelů nechybí ani nádoba s vodou, jejím odpařováním se uvnitř udržuje správná vlhkost. Ta má být vyšší, než je běžná pokojová, která se pohybuje kolem padesáti procent. Pro skladování vína se doporučuje hodnota kolem šedesáti pěti až osmdesáti procent.

U kvalitních přístrojů se setkáte s pojistkou, která zajistí, aby uvnitř vinotéky neklesla například při poruše teplota pod dva stupně. Nižší teploty totiž mohou nápoj zcela zničit.

Magdaléna Krajmerová