Vinařská krajina a její architektura

Obecní zástavba
Zastavme se nyní u obecní zástavby. Na Moravě, ale i Čechách se vyskytuje několik typů staré sídelní zástavby. Typickým je návesní typ, kde centrem obce je náves. Sem se soustředily všechny významné vesnické instituce, jako jsou obecní úřad, škola, kostel i obecní hospoda. Do návsi se sbíhají všechny cesty. Další typ vesnice je silniční nebo ulicový. Tento typ se liší pouze podle významu komunikace, kolem které jsou domy postaveny. Ty jsou soustředěny těsně vedle sebe po obou stranách silnice nebo cesty. U nás existuje i přechodný typ s návesními silnicovkami, kde se jedná prakticky o rozšířenou ulici v náves.

 

Vinařské stavby
Velmi specifickou součástí vinohradnické krajiny jsou vinařské stavby, které zastupují nejčastěji lisovny a vinné sklepy. Ty bývají rozloženy zpravidla při okrajích vinic, tedy více či méně vzdáleny od vesnice. V některých případech jsou lisovny a sklepy umístěny přímo v obcích, jsou tedy jejich historickou součástí. Na Moravě se vyskytují oba způsoby vinařské zástavby vesnic. Výstavba mimo obec, jak stále více ukazují nejnovější výzkumy, byla častější.

Vinné sklepy
Sklepy tvoří samostatnou kapitolu v historii vinařství. Nejstarší zprávy jsou o církevních a feudálních vinařských stavbách, které byly i v pozdějších staletích největší. O selských sklepích se píše až mnohem později. Ještě v 17. století jsou zvány jako plže nebo plžiny. Většina z nich byla na Moravě vykroužena v pískovci nebo v tvrdé jílovité hlíně. Ostatní vinné sklepy mají kamenné nebo cihlové klenby. Při stavbě posledně jmenovaných sklepů byl stavební postup následující. Hlína se vybírala shora dolů a vynášela se v plachtách nebo putnách. Bohatší sedláci používali koňské povozy. Po vyvezení země se postavila dřevěná konstrukce pro klenbu, která se vyzdila kameny nebo cihlami. Potom se klenba zaházela patřičným množstvím hlíny. Tento postup se provádí dodnes. Klenuté vinné sklepy ve velkém břehu se nejprve vykroužily a dále následoval výše zmíněný postup výstavby klenby pouze s tím, že se prostor, který vznikl mezi klenbou a původním kopcem, vyplnil upěchovanou hlínou. Jedny z nejstarších klenutých vinných sklepů jsou v Novém Šaldorfu na Znojemsku. Mají pískovcovou klenbu gotického tvaru. U sklepů, které jsou vyhloubeny pod úrovní terénu, je nezbytná šikmá spojovací chodba zvaná šíja, jejíž délka je závislá na hloubce sklepa. Šíje s výškou země nad sklepem zajišťuje stálou teplotu ve sklepě, která se pohybovala mezi 10-15oC. Tradovalo se, že čím delší šíje, tím je stálejší teplota v létě i v zimě.

Vinné sklepy mají obdélníkový půdorys různé délky a šířky. Pouze některé selské sklepy na Znojemsku a Mikulovsku vytvářejí systém chodeb, které na sebe kolmo navazují. Na Slovácku se také vyskytují sklepy dělené na dvě části - přední a zadní, oddělené od sebe dveřmi. Toto dělení může být původní, nebo k němu došlo později z dědických důvodů. V některých starých sklepích se nacházejí i umně vybudované skrýše zvané lochy. Ty se budovaly nejčastěji v některé z bočních stěn. Zde byl vyhlouben prostor, vyzděn a ukryto v něm víno nebo i jiné zemědělské produkty před vrchnostmi nebo vojsky. Potom byl prostor zazděn. Aby místo bylo co nejméně nápadné, byla stěna zakouřena, protože se ve sklepích svítilo loučemi nebo svícemi. Z některých sklepů vedly chodby k obilním jámám nebo na různá místa v obci i mimo ni.

Sklepy se větrají ventilačními otvory, které jsou nad zemí zakončeny komínky s různými stříškami. Celé se nazývají rampúchy a jsou z různých materiálů, ať už kamene, keramiky, dřeva ap.

Sudy bývají uloženy po jedné nebo po obou stranách sklepa. Jsou položeny na dlouhých trámech zvaných kantnýře a jsou podloženy z obou stran klínky. V některých případech jsou v kantnýři udělány zářezy přímo na velikost sudu. Tyto trámy jsou podloženy krátkými trámky, kameny nebo cihlami, aby neležely přímo na vlhké podlaze.

Lisovny
Ostatní nářadí používané ve sklepě nebo i ve vinohradu bývá uloženo v předsklepí. To se dnes již prakticky nevyskytuje. Byly to různé přístřešky zepředu otevřené, které chránily vchod do sklepa. Postupem času byly nahrazeny rozměrnějšími stavbami - lisovnami.

Existenci vinných sklepů můžeme na Moravě doložit již ve 13. století, zprávy o selských lisovnách pocházejí až z konce 16. století. Dnes rozlišujeme několik typů lisoven.

Nejméně jsou asi rozšířeny lisovny u domů, s nimiž se setkáváme pouze na Brněnsku, Znojemsku a ve Strážnici. Jedná se spíše o městskou záležitost, ale najdeme je i v obcích, kde vinařství hrálo malou roli. Hrozny se zpracovávaly doma a víno ukládalo do sklepů, které sloužily i k jiným účelům.

Jiný typ představují lisovny bez sklepů. Ty nacházíme hlavně v Havřicích, Veletinách a Vlčnově. Jsou to dvouprostorové stavby, v jejichž přední části zvané búda se nachází lis a další nářadí. Zde se víno lisuje. V zadní části zvané komůrka jsou na kantnýřích sudy s vínem. Větrání zajišťují malá postranní okénka. Půdní prostor je využíván k uskladnění sena.

Další ze základních typů jsou přízemní lisovny spojené se sklepem šíjí. Lisovny se původně skládaly z jediného prostoru, kde proti vstupním dveřím byly dveře vedoucí do sklepa. Teprve až v 19. století se začíná prostor lisoven dělit a vytvářejí se menší místnosti pro posezení u vína. Tento typ je rozšířen ve všech vinařských oblastech na Moravě. Nově budované lisovny jsou již dvouprostorové od samého začátku.

Vyvýšené lisovny se sklepem jsou rozšířeny hlavně na Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku. Jedná se o lisovny, případně další stavby, které se nacházejí přímo nad sklepem a mají zvláštní vchod. Vlastní lisovna netvoří zpravidla jednu rovinu s průčelím sklepa. Bývá zasunuta do svahu. Společná střecha kryje prostor i nad průčelím sklepa.

Dnes jsou nejrozšířenější a také největší patrové lisovny se sklepem. V nedávné minulosti jsme je našli nejčastěji v Čejkovicích, K obylí na Moravě, Mikulčicích, Blatnici a jinde. Z lisovny, která je v přízemí, vedou dveře do šíje a potažmo do sklepa. Vedle dveří do lisovny se zvedají schody do patra, které dříve sloužilo jako sýpka. Nad ní je ještě půdní prostor. V průčelní stěně jsou v patře dveře a zpravidla dvě okna, v půdní části je jeden nebo dva průhledy sloužící k větrání. V některých případech je ve stěně výklenek, který zdobí plastika převážně světce. V posledních desetiletích se patrové lisovny se sklepem rozšířily prakticky do všech vinařských oblastí na Moravě. Účel patra se však podstatně změnil.

Zařízení lisoven je prakticky stejné v celé vinařské oblasti a odpovídá jejich funkci. Ve vlastní lisovně zaujímá hlavní místo lis. Podle velikosti vinohradu se používaly velké nebo malé kládové a vřetenové lisy, případně jejich modifikace. Bývají velmi pěkně zdobeny řezbami a často nechybí letopočet vzniku lisu. V blízkosti lisu se ukládá vinohradnické i vinařské nářadí a pomůcky. Jedná se např. o kádě, putny, nálevky, džbány ap. Na stěně visí poličky se sklenicemi na ochutnávání vína a koštýř. Ve výklenku bývá soška sv. Urbana, patrona vinařů. Ostatní vybavení lisovny je odvislé od vkusu a možností vinaře.

Vinné sklepy i lisovny vznikaly co nejblíže vinice. Jak již víme, panstva vytyčila vinohrady nejčastěji na jednom místě a tak i sklepy vznikaly převážně na jednom místě v různé vzdálenosti od obce. Postupně začaly vytvářet řadu, v níž stavby navazují jedna na druhou nebo jsou od sebe vzdáleny. Řada sklepů je tedy historicky doloženým počátkem seskupení vinařských staveb v minulých stoletích.

Současný stav obcí v mnohých případech neodpovídá původnímu rozmístění vinařské zástavby. V některých byla v dřívějších létech část lisoven a sklepů postavena mimo obec. S novou výstavbou, související s rozšiřováním obcí, tato samostatná část splynula s obecní částí a dnes již pouze archivní dokumenty a v některých případech staří pamětníci vědí, jak obec kdysi vypadala. K tomu ještě přistupuje fakt, že původní vinařské stavby byly během let přebudovávány, přistavována k nim i obytná část tak, že dnes se domníváme, že tato část byla vždy nedílnou součástí obce. A přece tomu tak nebylo. Stalo se tak proto, že vinařské stavby byly vybudovány v těsné blízkosti vesnice a po čase s ní splynuly v jediný nedílný celek. Velmi typickým příkladem je obec Starý Poddvorov na Hodonínsku, kde se chalupníci usazovali již po třicetileté válce a budovali svá obydlí na původních lisovnách a sklepích zaniklého městečka Poddvorov. Takovýchto obcí bylo mnohem víc. Panstva se někdy bránila takovémuto bydlení. Tak např. ředitelství knížecích statků v Kounicích v roce 1828 zjistilo, že se v lisovnách v Nedachlebicích ubytovali poddaní. Panstvo ihned vydalo nařízení k zamezení polního pychu, hlavně úbytku vinného desátku.

Vinařské osady
Na druhé straně vinné sklepy a lisovny, které byly vybudovány ve větší vzdálenosti od obce, se s ní do dnešních dnů nespojily a navenek budí dojem, že se jedná o samostatnou osadu. Jedním z typických příkladů jsou Velké Bílovice na Břeclavsku. I tyto vinařské stavby vznikaly stejným způsobem. Vytvářely tedy nejprve řadu, v níž navazuje jedna stavba na druhou, nebo jsou stavěny v určité vzdálenosti od sebe. Tato řada staveb byla vždy základní a na ni teprve navazují další řady, které dnes vytvářejí složitou spleť ulic a uliček. To má základ v dobách, kdy se vinohradnictví úspěšně rozvíjelo. Vznikaly nové stavby, které navazovaly na původní řadu vinných sklepů. Protože vznikaly živelně, neplánovaně, vytvořila se různá seskupení, která volně navazovala na již vybudované sklepy. V některých místech bývají sklepní zástavba a lisovny vybudovány v návesním seskupení. Vznikl tak prostor pro různé vinařské slavnosti včetně vinobraní. Vinařské stavby bývají postaveny v jedné úrovni, stupňovitě, do tvaru šachovnice ap. Sklepy jsou buď zvnějšku přízemní a je z nich patrný pouze dveřní prostor, jindy jsou stavby patrové. Mohou být omítnuté, malované, nebo pouze cihlové nebo kamenné. Prostor kolem staveb postavených přímo u vinice se využíval k výsadbě ovocných stromů různých druhů, nejčastěji ořešáku vlašského, který odpuzuje hmyz. Některé z komplexů mají i zvláštní označení. K nejznámějším patří Plže u Petrova, Belegrady u Velkých Bílovic, Nechory u Prušánek ap.

Moderní přestavby
V posledních 20-30 létech se začínají vinařské stavby, hlavně lisovny, přebudovávat, nastavovat a přistavovat. Vznikají z nich jakési chalupy nebo alespoň jsou u lisoven budovány rozsáhlé místnosti k degustaci vína i k příjemnému posezení. Nad lisovnou vznikají i obytné místnosti pro příležitostné přenocování. Tím se původní stavby, které velmi dobře zapadaly do okolní krajiny, mění a již ne tak vhodně doplňují zemědělskou krajinu. V řadě případů stavba svou honosností krajinu přímo ruší a hyzdí. Na mnohých stavbách jsou dnes rovné střechy, které na tyto stavby historicky nepatří. Ze staveb, které sloužily po staletí většinou pouze pro výrobu a degustaci vína, se dnes stávají víceúčelové stavby. Není výjimkou, že se hovoří o lisovně a sklepu jako o chatě. Dnes se tyto nově vybudované prostory užívají pro oddech a začínají se využívat ve vinařské turistice.

Převzato z: Réva a víno v Čechách a na Moravě, © V. Kraus a kol. © RADIX, spol. s r.o., opatřeno mezinadpisy.