Vína z Modrého Portugalu se pila často k družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité pokrmy.

Tato odrůda se u nás pěstuje skoro všude (3,9 % z celkové plochy vinic). V Čechách se jí daří hlavně na Litoměřicku, Roudnicku nebo Čáslavsku. Na Moravě pak například kolem Kyjova, Uherského Hradiště nebo Hodonína.

Modrý Portugal najdeme téměř v celém Podunají. Od států bývalé Jugoslávie, přes Rumunsko, Maďarsko, až po Rakousko a Německo, kde patří k nejrozšířenějším. Je to i díky její vysoké plodnosti a velmi dobré pitelnosti.

Traduje se, že roku 1772 povolal hrabě de Fries na svůj zámek v Bad Vöslau u Vídně několik vinařů z okolí a předal jim svazky réví odrůdy, které dostal od své obchodní agentury v Oportu v Portugalsku.

Odrůda měla takové přednosti, že za několik let byly v okolí obce vysazeny dvě třetiny vinic odrůdou Blauer Portugieser, které se podle obce říkalo též „Vöslauer“. Pěstování se rozšířilo i do sousedního Badenu a postupně do celé monarchie. V Bad Vöslau vzniklo u tamní firmy R. Schlumberger v roce 1848 první šumivé víno z Modrého Portugalu, které si získalo nesmírný ohlas daleko za hranicemi Rakouska.

U nás byl kdysi Modrý Portugal nejrozšířenější modrou odrůdou nejen pro vysokou úrodnost, ale i pro dobrou pitelnost jemného, svěže aromatického vína, které bývalo na venkově doprovodem pracovních svačin i běžných denních jídel. Červená barva vína odpovídá velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní. Mladé víno má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná a je-li podporována mladistvou harmonií vína, pak svádí k opakovanému doušku.

Odrůda měla takové přednosti, že za několik let byly v okolí obce vysazeny dvě třetiny vinic odrůdou Blauer Portugieser.

Použitím zvláštní technologie – tzv. karbonické macerace lze vytvořit velmi příjemný typ mladého červeného vína z Modrého Portugalu, s kterým se setkáváme u Svatomartinských vín. Víno z Modrého Portugalu se občas užívalo ke spojování s vínem Frankovky, aby se docílilo rychlejšího zrání a zjemnila se tvrdost kyselin a tříslovin Frankovky. Takovou směs nazývali na Slovácku „Slovácký granát“ a bývala velmi oblíbená.

Vína z Modrého Portugalu se pila často k družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při stolování a dají se kombinovat s velkou paletou pokrmů, neboť svou neutralitou výraz jídel nijak neruší. Jsou vhodná ke zrajícím sýrům.

Modrý Portugal, maďarsky Oportó, na Balkáně Kraljevina, ve Francii Portugais Bleu je bujného růstu a keře mají velkou životaschopnost. Do české Státní odrůdové knihy byl Modrý Portugal zapsán v roce 1941.

Mladé víno má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná.

List je střední až velký, světle zelený, hladký, nehluboce dělený. Tlusté réví vyzrává středně a není mrazuodolné, proto se nesmí vysazovat do dolin. Odolnost proti všem houbovým chorobám je nízká. Nároky na orientaci polohy a na půdu jsou malé. Snáší sucho. Sklizně jsou vysoké po mírných zimách. Po mrazovém poškození se keře rychle regenerují a vynahrazují ztráty. Hrozny jsou velké, křídlaté, středně husté. Bobule střední, kulaté, s tenkou slupkou modré barvy. Dužnina je řídká, má málo kyselin i cukrů. Zrání hroznů je rané až středně rané. Hrozen může sloužit i jako nenáročný stolní hrozen.