Jak Mikulovští dokázali, že Pálavské vinobraní je největší v Česku?

Purkmistrova vína bude starosta Mikulova osobně předvádět 8. – 10.září 2017 na Pálavském vinobraní – největším v České republice. Letos slaví 70.ročník, tedy to vinobraní; hrozny, na kterých se bude předvádět i tradiční výroba vína, jsou čerstvé stejně jako některé purkmistrovy projekty.

O druhém zářijovém víkendu Mikulov bude "praskat ve švech". Všechny ubytovací kapacity bývají nabité a do městečka se sjíždějí další davy lidí, aby vychutnali víno, burčák, moravské speciality, přehršle kulturního, hudebního a zábavného programu, setkali se s tradicemi, s Václavem IV., kterého počátkem XV.století mikulovští těžkooděnci vysvobodili z vídeňského vězení a který teď se svou družinou tvoří nedílnou součást programu stejně jako Bakchus a jako největší sud v České republice, co býval schopen pojmout více než tisíc hektolitrů vína. A to byly jen desátky – kolik ho tedy museli v úrodných letech mikulovští v minulosti vyrobit!

Bude se zpívat, tančit, hrát, degustovat laicky i odborně při národní soutěži vín a o páteční a sobotní noci přibude k obvyklému působivému osvětlení města ještě i ohňostroj. Program zaplní zámek, jeho sály, sklepy i okolí, náměstí i ulice a samozřejmě obě scény amfiteátru. Chybět nebude ani nedělní výstup na Svatý kopeček. Bude toho prostě tolik, že se to vzpírá popisu – jen zvučná jména účinkujících by zabrala celý odstavec. Podrobný program i mapky zájemci snadno najdou na webových stránkách www.palavske-vinobrani.cz. Ovšem Mikulov zve k opakované návštěvě i jindy.

Mikulov – malé velké město na jihu Moravy. Jen něco přes sedm tisíc obyvatel, ale velké obsahem i krásou. Částečně díky občasné přízni osudu, příznivé lokaci poblíž Vídně, ale nejen tím. Do historie Mikulova se vepsali moudří vládci, Liechtenstejnové, tolerantní soužití s židy i novokřtěnci a v pobělohorské době kardinál František Dietrichstein, který horlivou rekatolizaci pojal víc jako snahu lidi získat mírností na svou dobu nevídanou raději než zcela vyždímat a zotročit, jak si to přáli světští páni. Jenže co by byla minulost, když se k ní čas otočí zády, ukázala léta socialismu, kdy zámek sloužil víc jako ubytovna pro dělníky a náhodné turisty a do kapliček křížové cesty si dávali svazarmovci terče pro svou střelbu.

Proč dnes mají stále další lidé zájem v Mikulově bydlet, proč jsou ubytovací kapacity i infocentrum vytíženy od fašanku do Martina? Nebylo to vždycky a není to samozřejmé. Osa Vídeň-Brno samozřejmě hraje podobně důležitou roli jako kdysi. Jenže ono taky záleží na tom, za jaký konec se život v městě uchopí a začne rozvíjet. Památky samy cestovní ruch nedělají. Konkurence je velká a vždycky to trvá, než se nový produkt zavede. Mikulov to dokázal. Jak?

"Starosta musí mít vizi. Opravené chodníky jsou povinnost, ne program," říká Rostislav Koštial, během jehož opakovaného volebního období se cestovní ruch v Mikulově jaksepatří rozjel. (no – u nás na Praze 15 to asi vidí jinak – chodník jen rozkopali a měsíc už na něj nikdo ani nesáhl , ale to je jiná kapitola, vraťme se do Mikulova). Do začátku bylo třeba lidi hodně přesvědčovat. Nebylo snadné přemluvit místní obchodníky a hospodské, že mají mít na náměstí otevřeno i po šesté hodině, vždyť zpočátku bylo hostů pomálu. Že je to investice, která se v budoucnu vrátí. Podařilo se – a všechno se změnilo. Letos jsme s rozpaky vešli za deset minut osm do kavárny, která podle vývěsky měla do osmi. Nejen že nás napojili a nakrmili mile a bez jakékoliv nervozity, ale po našem odchodu někdy k deváté hodině ochotně obsloužili ještě i dalšího hosta.

Přitom Mikulov není skanzen pro turisty. Funguje tu víc než desítka spolků, pomalu není víkend, kdy by se něco nedělo. "Často stačí, když úřad lidem nepřekáží," směje se starosta. Mikulovští jsou aktivní a mají sami dobré nápady. Samozřejmě, jsou oblasti, kde to, jak jinak, hodně skřípe. Soužití davů turistů a menšího města není snadné. Tak třeba parkování. Nebo odstraňování odpadků. Není divu, že místní lidi štve, když je zaneřáděn i Svatý kopeček. Problematické jsou i střety názorů na další rozvoj.

Centrum je historický skvost. Radnice plánuje velkorysou revitalizaci náměstí, vytvoření dalšího malého amfiteátru jako komunitního centra, rekonstrukci historicky cenné hasičské zbrojnice na výstavní dům už proto, že unikátní mikulovská sbírka soudobého výtvarného umění za rok oslaví 25.výročí. Prakticky hotova je křížová cesta na Svatý kopeček včetně kaple, naučné stezky, odpočivadel a informačních panelů, pracuje se na revitalizaci Olivetské zahrady, kde po vykácení náletových dřevin sázejí rostliny typické pro místní oblast – panonskou louku. Trochu neobvyklá kombinace: Jeruzalémská Olivetská = olivová zahrada a panonská příroda se zrovna nerýmují, ale pojítko tu je. Na obraze Ježíše jak se modlí v zahradě Olivetské (v jednom ze zastavení mikulovské křížové cesty) barokní malíř totiž zachytil stejný profil skály jako má Olivetská zahrada v Mikulově.

Po bezmála 350 letech navštíví Mikulov císař Leopold I. s chotí

Město kupuje Národní dům, mimo jiné aby rozšířilo informační středisko a získalo prostory pro setkávání, konference atp. Někomu to připadá megalomanské. Podnikatelé by zase rádi rozšiřovali hotelové kapacity. Jenže kam? Na okraj města se jim nechce, uprostřed by výstavba mohla znamenat katastrofu podobnou navrhované zástavbě piazzetty před hotelem Intercontinental v Praze. Nové a kvalitní ubytování ale v Mikulově potřeba skutečně bude, zvláště když se dálnice z Vídně přiblíží až na moravské hranice. Držme mikulovským palce, aby vystihli udržitelný rozvoj – rovnováhu mezi dynamikou nového života a udržením tradice a krásy.

Ve spolupráci s Českou asociací novinářů a publicistů cestovního ruchu

(Eva Mráčková, Prvnizpravy.cz, foto: Edita Volková)