Rekordní slavnosti: přišlo 70 tisíc lidí!

Lidé se do města sjížděli z celé republiky, přijel i speciální parní vlak z Valašského Meziříčí. "Nechyběli jsme ani jednou. Milujeme víno, domácí speciality a památky. A tady máte všeho tolik, že to za dva dny sotva zvládneme navštívit," podotkli manželé Jan a Ivana Novotní, kteří dorazili z Českého Krumlova.

"Vůbec největší kouzlo slavností vidím ve vzájemném setkávání lidí u společné věci. Vždyť kulturní dědictví regionu má svou největší hodnotu v lidech, kteří je udržují naživu a předávají dalším generacím," prohlásil na úvod slavností Květoslav Tichavský, starosta Uherského Hradiště a předseda přípravného výboru.

Slunce slavnosti rozehrálo všemi chutěmi Slovácka

Sobotního průvodu krojovaných, jenž vychází tradičně z Vinohradské ulice v Mařaticích a končí v centru Uherského Hradiště, se zúčastnilo přes osmdesát obcí a měst a více než pět tisíc krojovaných. "Jde o absolutní historický rekord. Přijely i nenahlášené obce. Tady je příkladem Velká nad Veličkou," podotkl Antonín Mach, ředitel Klubu kultury v Uherském Hradišti a manažer slavností. V krojované košili šel i uherskohradišťský farář Jan Turko. Vůbec poprvé šli v průvodu zástupci Pašovic. Obří hrozen, který nesli zástupci Blatnice pod Svatým Antonínkem, se nakonec vydal na cestu do Vídně. Od zástupců mikroregionu Ostrožsko ho v dražbě před Redutou získala jedna z rakouských návštěvnic.

Kluci v akci

Kdo nechtěl zůstat jen u vína, měl možnost nahlédnout pod kuchařskou pokličku známé dvojice Ondřej Slanina a Filip Sajler, aktérů televizní kulinářské show Kluci v akci. "Až přijedeme příště, možná si odsud odvezeme slovácký kroj. Už jsme vařili ve Vlčnově a moc se nám ty bambulky líbí. Manželky by se v něm určitě vyjímaly," usmívali se kluci. "Dnes vaříme pro návštěvníky z kvalitních surovin doplněných o tradiční místní ingredience," prozradil Ondřej Slanina, kterému ve stanu na Palackého náměstí doslova pod rukama lidé rozebírali nově vymyšlený Slovácký hamburger. Více se od kluků dozvíte v příštím vydání DOBRÉHO DNE.

Mikroregiony vsadily na gastronomii

Na Masarykově náměstí, které obsadily prodejní stánky, však nebyla k dostání pouze místní jídla. V jednom z nich se prodávaly i pštrosí speciality. "My ale dáme jen na tradiční jídla," usmívala se skupinka ze Strážnice před stánkem s olipami. Tyto bramborové placky pečené na sucho a potírané rozpuštěným sádlem doplňovala hospodyňka na přání buď mákem nebo povidly. "Je to tradiční výroba i receptura od babičky," podotkla žena, která je nabízela ve stánku Miroslava Janči z Nivnice.

Netradiční prezentací se uvedla obec Salaš. Ve svém stánku měla desítky čerstvě nasbíraných hub ze svých lesů. Vůní čerstvých povidel vábila prezentace Břestku. Švestky se vařily přímo ve stánku v obřím kotli. Většina obcí lákala na chleba se sádlem, škvarky a samozřejmě burčák z domácí produkce.

"Jsem nesmírně rád, že spokojeni byli návštěvníci i účinkující. Myslím, že celé Uherské Hradiště se rozehrálo nádhernou folklorní písničkou. Bezmála sedmdesát tisíc přítomných, to další komentář nepotřebuje," hodnotil Antonín Mach.

Z vítězství se radovali domácí

Soutěž Slovácký šohaj, ve které nerozhoduje porota, ale síla potlesku, přilákala stovky milovníků do Smetanových sadů. Letošním vítězem je hradišťská cimbálovka Ohnica. Přístroj jí naměřil 99,7 decibelu. Vítězství to ale bylo velmi těsné, jen o 0,2 decibelu méně měl mužský pěvecký sbor Kyjovjané.

Soutěž slováckého týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM Folklorní hvězda dospěla do finále. Více se dočtete na straně 32. K nedělním událostem patřil také křest výpravné publikace Ludmily Tarcalové Kroj na Uherskohradišťsku. Kniha je určena všem, kteří mají rádi kroj, rádi ho oblékají, obdivují, ctí a chtějí se o něm něco dovědět.

Všichni chtěli do vězení

Magnetem na návštěvníky celkem jedenatřiceti otevřených památek se stalo zpřístupnění bývalé hradišťské věznice, konkrétně její kaple a samotek. I když se jednalo o vůbec nejkratší prohlídky, v sobotu bylo otevřeno jen od 13. do 16. a v neděli od 9. do 12. hodiny, špalíry lidí nebraly konce. Odhaduje se, že věznicí prošlo za oba dny přes deset tisíc lidí. Věznice, v níž byli v počátcích Československa izolováni sociálně smýšlející dělníci, za protektorátu vlastenci a za komunismu jeho odpůrci, byla naposled zpřístupněna před sedmi lety.

Ocenění vinaři a jejich vína

Vítězem koštu, který uspořádali mařatičtí vinaři, je Tramín červený, ročník 2012, vinařství Batůšek-Přikryl. Nejlépe hodnoceným červeným vínem je Alibernet, ročník 2007, ze strážnického Vína Botur. Nejlépe hodnoceným přírodně sladkým vínem je pak Chardonnay, ročník 2012, ze Šlechtitelské stanice vinařské Polešovice.

V komorním sále Reduty se včera dopoledne vyhlašovaly výsledky pátého ročníku výstavy vín Šampion šampionů. Čtyřčlenná komise vedená Milanem Hlaváčkem se Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Brně hodnotila celkem 25 vín. Prvenství získala Šlechtitelská stanice vinařská Zdeňka Habrovanského z Polešovic za víno Aurelius, ročník 2012 (91 b.). Druhé místo s celkovým ziskem 90,4 bodu patří Františku Hrňovi z Buchlovic a jeho Hibernalu, výběru z hroznů 2012. Třetí místo obsadilo vinařství Hlaváček - Snopek z Míkovic za Chardonnay, výběr z hroznů 2012 (89,8 b.).

Titul Vinařská obec roku, kterou pořadatelé udělují za přínos slavnostem a spolkovému životu v obcích, získali letos v Uherském Hradišti-Sadech, Bílovicích a Stříbrnicích.

Při víně vážně nevážně

U vína se však debatovalo také o vážných věcech. "Víte, že Vatikán vyzval věřící i bezvěrce na celém světě k tomu, aby celou sobotu zasvětili modlitbám a půstu proti chystané válce v Sýrii?" ptal se Jan Havlíček, který přijel z Bzence. "I když jsme kraj, kde žije nejvíc věřících v zemi, podívejte se na to jinak. Třeba, že ve víně je pravda. Snad to v Sýrii všechno brzy utichne," odvětil Hynek Maňásek, další z tradičních návštěvníků. A pozvedl číši.

Inspirace přišla ve sklípku

Nikdo by nepoznal, že je to kolektiv zdravotních sester, a nikdo by nehádal, že jsou z Olomouce. A přeci hrdě reprezentovaly kousek slováckého kroje a Slovácko, které si zamilovaly. "Na slavnostech jsme popáté a několikrát do roka i mimo ně. Původně to začalo tím, že jsem se zamilovala do Hradišťanu Jiřího Pavlici, ale nikdy nebyla přímo v Hradišti," prozradila Marta Matějíčková za kolektiv svých kolegyň z nemocnice. "Když jsme jednou přijely, tak jsme se seznámily s mužských sborem z Kudlovic. Chlapi nám dovolili obléknout si jednou ve sklípku jejich košile. A abychom splynuly s davem a podpořily naše kamarády, když nám to tak slušelo, tak jsme si nechaly ušít vlastní kroje nebo spíš dresy," přidala Matějíčková.